První díl si můžeš přečíst zde.
Článek volně navazuje na předchozí díl.
Období třicátých let bylo pro The Reds velmi náročné. Tým se pravidelně nacházel na spodních příčkách ligové tabulky a mnohdy bojoval o setrvání v nejvyšší anglické fotbalové lize.
Na pozadí Velké hospodářské krize vedly neúspěchy v lize k poklesu návštěvnosti Anfieldu. Například poslední zápas sezóny 1937/38 navštívilo pouhých 8 278 diváků. Tito příznivci byli svědky remízy 1:1 s Chelsea.
Tenis, box a fotbal?
Malá návštěvnost měla za následek snížení příjmů klubu. Ve snaze zvýšit příjmy byli majitelé otevřeni možnosti pořádat na Anfieldu jiné sportovní události než pouze fotbal.
Anfield hostil například hvězdně obsazený tenisový turnaj. Na hřišti byly položeny desky, na kterých vyzval trojnásobný vítěz Wimbledonu a US Open Angličan Fred Perry americké eso Ellswortha Vinse. Zápas skončil výhrou anglického sportovce.
Mezi oblíbené sporty se v té době řadil například i box. Mezi lety 1931 až 1949 se na stadionu Anfield uskutečnilo 27 představení, v nichž se odehrálo téměř 150 boxerských zápasů.
Například 20. září roku 1934 vidělo více než 31 000 fanoušků, jak místní oblíbenec Nel Tarleton těsně nezískal titul mistra světa, když prohrál na body s Američanem Freddiem Millerem.
Období druhé světové války
Z historie již víme, že v pátek 1. září roku 1939 Německo napadlo Polsko a začala druhá světová válka. Následující den (2. září 1939) se odehrál poslední ligový zápas na stadionu Anfield. Liverpool tehdy dokázal před necelými 20 000 fanoušky porazit londýnskou Chelsea rozdílem jednoho gólu, zápas skončil 1:0.
Football League First Division (nejvyšší anglická soutěž, dnes Premier League) byla v sezóně 1939/40 přerušena z důvodu válečného konfliktu. Znovu byla obnovena až na začátek sezóny 1946/47.
Podobně na tom byla nejstarší fotbalová klubová soutěž na světe, FA Cup. Mezi lety 1939-1945 se tato soutěž nehrála. Znovu byla obnovena na sezónu 1945/46, kdy se ze zisku trofeje radovalo Derby County FC.
Samotný stadion Anfield přežil období války relativně bez úhony. Podobné štěstí neměl stadion našich městských rivalů Goodison Park. Ten byl kvůli bombardování značně poškozen, hlavně tribuna Gwaldys Street.
Poválečný rozmach
Popularita fotbalu po konci války opět vzrostla. Důkazem nám může být statistika, která uvádí průměrnou návštěvnost. Ta poprvé v historii Anfieldu přesáhla hranici 40 000 diváků.
První poválečná sezóna (1946/47) dopadla pro Liverpool velmi úspěšně. K zisku pátého ligového titulu Liverpool dokráčel navzdory všem předpokladům. Jeho vítězství 2:1 na hřišti Wolves v posledním ligovém zápase stačilo k zisku prvního titulu od roku 1923.
Velké plány a druholigové trápení
Anfield v únoru roku 1952 zaznamenal dosud nejvyšší návštěvnost, kdy se na zápas čtvrtého kola FA Cupu přišlo podívat 61 905 diváků. Ti byli svědky výhry 2:1 domácích nad Wolves.
Na základě vysoké návštěvnosti pověřili ředitelé LFC místní architektonickou firmu, aby vypracovala plány ambiciózního projektu přestavby stadionu. Ten měl zahrnovat výstavbu dvou nových třípodlažních tribun, které by nahradily hlavní tribunu a ochozy tribuny Anfield Road. Tím by se zvýšila kapacita na 70 000 diváků.
Plány však byly odloženy, pravděpodobně kvůli nekonzistentním výkonům na hřišti. Navzdory vysoké návštěvnosti se Liverpoolu velmi nedařilo. Herní výsledky byly natolik špatné, že tým roku 1954 sestoupil do nižší soutěže.
Stadion Anfield se nakonec dočkal určitých změn. Majitelé se rozhodli investovat 12 000 liber na instalaci reflektorů, které byly poprvé použity v říjnu roku 1957, při zápase proti Evertonu.
Celková situace klubu nebyla ideální, manažer Phil Taylor byl odvolán a vedení hledalo na jeho místo charismatickou osobu, která by klubu pomohla využít jeho skrytý potenciál. Pomalu začalo svítat na lepší časy, ale o tom zase příště …
