Wembley bylo vždy můj sen. Když nastala příležitost v podobě Community Shieldu proti Man City. Nemohl jsem to nechat být.
Jakmile bylo koncem května oznámeno, že se ve Wembley potká vítěz poháru FA Cup a druhým celkem, který skončil v Premier League, hned mi bylo jasné, že takováto příležitost už se nemusí naskytnout. Po dobu pomalu dvou a půl měsíců jsem průběžně hledal lístky na internetu, různé portály na lístky a tak dále. Lístky se vždy pohybovaly okolo 150 liber, a to se mi opravdu dávat nechtělo vzhledem k tomu, že nejvyšší částka pro oficiální prodej činila 45 liber.
Když 14 dní před zápasem spustil oficiální web Liverpoolu lístky do prodeje a podmínky pro koupi bylo minimálně 19 odchozených zápasů z minulé sezóny, říkal jsem si, tak bohužel se do Wembley nepodívám. V tu chvíli to opravdu vypadalo, že 35. tisíc lístků se vyprodá.
Jenže 9 dní před zápasem web upravil podmínky, a nakonec se dostalo i na Membery, kteří měli odchozené minimálně 3 zápasy v minulé sezóně! A ejhle! Najednou jsem spadal do kategorie, která mohla lístky koupit! Přijel jsem zrovna ze služební cesty, celý den v Rakousku, totálně bez energie, ale tohle mě neskutečně nakoplo. Vytáhl jsem Membership karty a je to tam! 50 liber dohromady za dva lístky a mohl se plánovat trip!
Když už jsem měl objednané lístky a sehnaného parťáka Ondru, byl čas najít letenky a ubytování v Londýně. Bylo trošku těžké, protože i když to do Londýna lítá skoro každou 2 hodinu, ceny nebyly zrovna přijatelné. Nakonec jsme ale našli výborný spoj za 17 euro z Bratislavy a následně za 130 euro v pondělí zpět do Prahy, takže na výbornou. K tomu ubytování u stanice metra v Paddingtonu, která se nacházela 3 zastávky od centra Londýna za 150 euro a byli jsme na cestě!
První den byl o návštěvě všech památek a následně, protože Ondra má velikou přízeň k Arsenalu, tak jsme vyrazili na Emirates stadium. Díky tomu, že ještě nebyla sezóna, bylo Emirates tiché místo a mohli jsme si ho, zejména Ondra, vychutnat v tíchém prostředí bez tlačenic! Co se týče recenze na Emirates z pohledu fanouška jiného týmu, tak musím říct, že prohlídka Emirates a i celkové prostředí stadionu se Liverpoolu nemůže rovnat. Ne, že bych kritizoval, určitě to stojí za to, ale interiér i celková cesta prohlídky není tak emotivní, a navíc vás nepustí na tolik míst, jako při prohlídce na Anfieldu. I tak to ale stálo za to.
V neděli byl naplánovaný Match day a tak jsme se v půl 10 vydali už směr Wembley. Dopravu nám trochu zkomplikovala oprava stanic metra, takže jsme z Queens Parku museli autobusem (to stálo za to :D) ale pak už jsme konečně byli na místě! Museli jsme si vyzvednout lístky v ticket office, protože nám nestihly přijít v týdnu domů. Od 11 tam však už byla k dispozici fan zóna Liverpoolu, která byla 2x plnější než zóna City. Dali jsme si několik piv, hranolky pokecali s fanouškama Liverpoolu a vyrazili na stadion.
Wembley je prostě chrám všech stadiónů, nádherný stadion, kde díky fanouškům LFC byla skvělá atmosféra a fandění mělo grády. Na zápas přišlo 77 tisíc lidí, ale na frontách nebo kdekoli to nebylo vůbec znát. Co je ale také potřeba vyzdvihnout, je ochotnost pracovníků Wembley, kteří zajištovali průběh před zápasem.
Kdykoli byla potřeba, neváhali poradit opravdu s čím koli, nebo nasměrovat. Ohledně tohodle přístupu se naše česká i slovenská liga co učit.
Než ale popisovat atmosféru slovy, přikládám níže videa.
A pokud máte chuť, tady jsou kompletní penalty!
Po zápase sice panovalo u fanoušků LFC zklamání, ale i přesto se při nástupu do metra zpívalo a já znovu zažil pořádnou atmosféru venkovních zápasů. Znovu se mi tak potvrdilo, že Liverpool je životní styl a cokoli s ním spojené je nezapomenutelný zážitek.
A když se 30 tisíc lidí zapojí, myslím si, že to stojí za shlédnutí.
Musím také poděkovat Ondrovi, který nejen, že mě nenechal ve štychu a vyrazil se mnou, ale také na sebe vzal roli fotografa a veškeré fotky a videa zprostředkoval on, protože já si fandění nemohl nechat ujít 🙂
