V uplynulých třech zápasech dokázal Liverpool vstřelit vždy po dvou gólech, ale na výhru to stačilo jen v jednom případě, a to v utkání Champions League proti Atléticu Madrid.
V ligových střetnutích z toho byla nejdříve jen remíza a poté dokonce prohra, což se nám stalo v soutěžním klání po velmi dlouhé době. Je až neuvěřitelné, že jsme ještě v této sezóně v žádné soutěži nejen nevyšli gólově naprázdno, ale že s výjimkou utkání s Chelsea jsme dokázali vstřelit vždy minimálně dvě branky.
Na druhé straně je však o to víc alarmující, že i přesto zapisujeme bodové ztráty, které se už nepříjemně hromadí. Už jen z těchto indicií je jasné, že obrovským problémem je zatím v letošní sezóně obrana, nicméně při hlubším pohledu vidím víc příčin velkého množství inkasovaných gólů, a troufám si říct, že na vině je v tomto směru celý tým.
Podívejme se nejdříve krátce na jednotlivá střetnutí, o nichž je řeč. Nejprve jsme se nechali ukolébat rychlým dvougólovým vedením na Anfieldu proti Brightonu, přestože soupeř hrál od začátku nebojácně, a dokázal se dostávat do šancí, nastřelil dokonce tyč. Možná nám ublížil i správně neuznaný třetí gól v soupeřově síti, ale v každém případě ke konci první půle se mi zdálo, že začínáme hrát, jakoby se nám nic nemohlo stát.
Hosté se však chvíli před přestávkou dostali parádní trefou zpět do hry, a v druhém poločase to naplno rozbalili, takže jsme nakonec mohli být ještě rádi, že zápas úplně neotočili. Vše začínalo ve středu pole, kde jsme nejen hodně chybovali, ale také jsme byli v této formaci soupeřem prostě chvílemi přehráváni.
A abych byl úplně spravedlivý, tak problémy se zbytečnými ztrátami míčů měli i hráči z přední linie, v zápase s Brightonem to byl především Firmino. I proto tvrdím, že za množství inkasovaných gólů je zodpovědný celý tým. Výsledkem toho všeho bylo, že přetížená, a určitě také ne bez chyb hrající obrana dostala v druhém dějství od Brightonu dva góly, z nichž naštěstí jeden neplatil.
Protože však Liverpool skóroval také pouze z ofsajdu, tak se zrodila remíza, která nás sice zklamala, ale byla zcela zasloužená. Zmíněné potíže jsou jistě způsobeny i tím, že v záložní formaci nás v poslední době velmi trápí marodka, přičemž proti Brightonu mi chyběl nejvíc Fabinho. Ale také musím zmínit, že stále více vzpomínám na Wijnalduma. Je trestuhodné, že jsme takového hráče nechali odejít, aniž bychom za něj zkusili přivést náhradu.
Výborný Brighton berie z Anfieldu bod, LFC pustil 2-gólové vedenie
Následovalo střetnutí Ligy mistrů proti Atléticu Madrid, a v něm opět rychlé dvougólové vedení, na které ale na rozdíl od předchozího ligového utkání nedokázal španělský tým odpovědět. A to dost možná i proto, že v závěru prvního dějství došlo k vyloučení na hostující straně, s kterým jsem přes veškeré antipatie k Atléticu nesouhlasil.
Dotáhnout poté zápas k vítězství bylo už víceméně povinností, zvláště poté, co trenér hostí zřejmě pochopil, že tento zápas je ztracený, a zároveň si spočítal, že i skóre může hrát při postupu ze skupiny svou roli. Proto asi vystřídal tak, že spíš posílil defenzívu, aby co nejméně inkasoval.
I tak nám po necelé hodině hry zatrnulo, když z ojedinělé akce hostí skončila tečovaná střela v naší síti, naštěstí se však jednalo o ofsajdovou pozici. Jinak jsme si však bez problémů pohlídali výhru, která vzhledem k výsledku druhého utkání naší skupiny znamenala už jistý postup z prvního místa do jarních bojů.
LFC opäť zdolal (v pútavom dueli) Atlético a je v osemfinále Ligy majstrov
No a třetím zápasem, o němž je řeč, bylo střetnutí s hořkým začátkem i koncem na půdě West Ham United, v poslední době velmi ambiciózního týmu. Začalo to dvěma spornými verdikty rozhodčího v náš neprospěch. Jsem asi ze staré školy, ale způsob, jakým byl v malém vápně atakován Alisson při rohovém kopu byl podle mě jednoznačně v rozporu s pravidly a gól neměl platit.
No a o chvíli na to nebyl zákrok Cresswella na Hendersona posouzen ani jako faul, i když měl podle mého názoru parametry klidně i na červenou kartu. Náš tým byl tímto úvodem utkání evidentně rozhozen, navíc se poté několikrát přerušovala hra kvůli ošetřování, takže Liverpoolu dlouho trvalo, než aspoň trochu chytl rytmus. Navíc, domácí se hodně stáli na vlastní polovinu a urputně bránili, jejich defenzíva byla takřka neprostupná.
Naštěstí se nám ještě do přestávky přece jen povedlo vyrovnat, když se po trestném kopu nádherně trefil TAA. V prvním poločase se pak dlouho nastavovalo, a těsně předtím, než rozhodčí úvodní dějství ukončil, tak přišlo varování v podobě úniku Antonia. Ten se řítil do obrovské šance, o kterou se v poslední chvíli sám připravil, ale důrazně nám připomněl, že jsme vzadu zranitelní.
Ve druhé půli po několika šancích na obou stranách přišlo rozhodnutí, jaké jsme si určitě nepřáli. Gól domácích na 2:1 názorně ukázal to, o čem jsem psal na začátku, totiž že na množství gólů v naší síti se podílí celý tým, protože tady hrubě chybovalo hned několik hráčů.
Vše začalo zbytečnou ztrátou míče na polovině soupeře, kterou měl na svědomí Mané, tedy útočník. Následoval rychlý brejk, při němž jsme mohli sledovat nepochopitelné chování hned několika našich bránících hráčů. No, a aby toho nebylo málo, tak už o pár minut později jsme zaspali při rohu domácích, takže po této opět kolektivní vině to bylo 3:1.
West Ham kopal tři rohy, z toho dva skončily gólem v naší síti, a při třetím hlavičkoval domácí hráč do břevna. To je šílená bilance, a nic na tom nemění skutečnost, že první gól podle mě neměl platit. Hlavně ale v této situaci už bylo proti nadšeně hrajícím domácím, kteří se dostali do laufu, velmi těžké s výsledkem něco udělat.
Jiskřičku naděje sice ještě vykřesal Origi, který se prosadil způsobem, za nějž zaslouží pochvalu. Mohlo nám to nakonec přinést aspoň bod, kdyby Mané ve velké šanci po standardce trefil hlavou přesněji, ale nestalo se, a Liverpool tak po velmi dlouhé době okusil hořkost porážky, která jej navíc srazila na čtvrté místo v tabulce.
Pykáme za Alissonove chyby, je tu prvá prehra v sezóne. West Ham – LFC 3:2
Našich hráčů se teď trochu zastanu, protože v těch dvou zpackaných ligových zápasech vidím u některých klíčových momentů i určitou nepřízeň osudu. Myslím si totiž, že pro úspěch Brightonu byl velmi důležitý zejména kontaktní gól na 2:1, a ten přišel po střele, jaká se nepovede každý den, a při níž byl možná Alisson i trochu oslněn sluncem. Byla to sice nádherná, ale také hodně šťastná trefa, která výrazně ovlivnila další vývoj utkání, protože hostům po ní narostla křídla.
No a o tom, co se stalo na začátku střetnutí proti kladivářům, už byla řeč. Já sice vím, že tým jako Liverpool by sporný obdržený gól v úvodu neměl vykolejit, ale ono se to hezky mluví. Když je protivník silný a dostane se hned v prvních minutách hry tímto způsobem na koně, tak je to pak velký handicap.
Tyto polehčující okolnosti ale rozhodně nemohou ospravedlnit celkový dojem z našich představení. Už po zářijové remíze s Brentfordem jsem napsal, že k tomu, abychom v letošní sezóně dosáhli na nějaký velký úspěch, tak musíme bezpodmínečně zlepšit defenzívní činnost. V tu chvíli jsem věřil, že se to postupně povede, ale od té doby už uplynula spousta času, a já žádný progres v tomto směru pořád nevidím.
Když často nestačí dva góly na vítězství, v jednom případě dokonce ani tři, tak si myslím, že je jasné, na co se zaměřit, a měli bychom se s tím dokázat co nejrychleji vypořádat. Možná máme úzký kádr a trápí nás zranění, ale jádro našeho týmu stále tvoří hráči, kteří dotáhli Liverpool v nedávné minulosti k velkým úspěchům, jejichž základem bylo i kvalitní bránění.
Tak snad by to neměl být neřešitelný problém. Stále je čas s tím něco udělat, ligová soutěž ještě není ani v třetině a naše pozice v tabulce je i po posledních dvou zaváháních stále vcelku dobrá.
